40/1-35 (VIII) O Oldřichově Přimdě
Originál

Tehdy sě sta, že kněz Oldřich lovieše
a sám u pustém lesě blúdieše.
A když v túhách bieše a okolo sebe zřieše,
uzřě, nalit stojí dospělý hrad.
Kněz chtieše k němu velmi rád,
ale cěsty nejmějieše
a okolo hložie hustě velmi bieše.
Ssěd s koně, mečem cěstu proklesti
i počě po ostrvách v hrad lézti.
Neb sě nemožieše nikohého dovolati,
a by v něm lidé byli,
nemože znamenati.
A most vzpodjat bieše
a hrad zed tvrdú okolo sebe jmieše.
A když kněz s úsilím v hrad vnide
a všecky kleti zjide, zetlelé rúcho vidieše,
a však i člověka na něm nebieše.
Sbožie veliké a vína mnoho naleze.
Ohledav hrad, kudyž byl vlezl, tudyž sleze.
Pak kněz da hrad pánu,
tomu Přiema diechu,
pro to tomu hradu Přimda vzděchu.
Proč ten hrad u púšči byl postaven,
pročli jest byl pust ostaven,
tak že i cěsta k němu nebyla,
proč sě to stalo,
kronika německá mě jest naučila.
Tu sem četl, že z Aldemburka hrabie
mladý bieše,
ten v ciesařově dvořě za obyčěj stojieše.
I počě ciesařovnu milovati
a ona, by jej milovala, jě sě jemu zjevovati.
Snúbiti jie u otcě nesmějieše;
nebo jiej roveň nebieše.
A tak milostí nzieše
a ciesařovna také proň túhú schnieše.
K tomu jej připudi silná milost,
Latinský překlad

(I)N illo t(em)p(o)r(e) accidit q(uo)d dux Vlric(us) uenabat(ur)
Solus in solitudine silue oberrabat
(omittitur)
Vidit eteni(m) quod stabat p(er)fectu(m) castru(m)
Dux uolebat ad ip(su)m ire libent(er)
Sed uiam non habebat
Et in circuitu castri dense spine erant.
(D)Escendens de equo cu(m) gladio uia(m) p(er)putauit
Et incepit ad castrum sup(er) tru(n)cis scand(er)e
Nam no(n) poterat ullum ad se adclamare
Et ut homines in ibi essent
non poterat considerare
Quia pons subleuatus erat
Et castru(m) muros fortes circu(m) se habebat.
(E)T cum dux cum labore ad castru(m) int(ra)uit
Om(ne)s cameras p(er)ambulauit
Et tu(m) nec un(us) homo desup(er) non erat
Diuitie multe et uina multa sup(er) eo era(n)t
P(er)viso castro un(de) intrauerat ibide(m) desce(n)dit
Postea dux dedit castrum illud d(omi)no
huic przi(m)da dicebatur
p(ro)pterea huic castro przimda dixerunt
(Q)Vare hoc castru(m) in sollitudine fuit positu(m)
propt(er) quid etia(m) fuit desertum relictum
Talit(er) quod uia ad ip(su)m no(n) patebat
(omittitur)
Cronica teutonica me docuit
Hanc p(er)legi quod aldeburge(n)sis comes
iuuenis erat
Hic in curia cesaris continuo stabat
Et incepit filia(m) cesaris amare
Et illa q(uo)d cum reamaret incepit sibi p(er)a(r)d(er)e
Iste comes ea(m) apud patre(m) rogare no(n) audebat
Quia sibi eq(ua)lis non erat.
Et sic amore desiccabatur
Et cesaris filia etia(m) p(e)r ea(m) sic(ci)tatem arcescebat.
(A)D hoc ip(su)m coegit fortis amor
Doslovný zpětný překlad

V onom čase stalo se že kníže Oldřich lovil
Sám v pustině lese bloudil
(vynecháno)
Uviděl totiž že stál dokonalý hrad
Kníže chtěl k němu jít rád
Ale cestu neměl
A po obvodu hradu husté šípky byly
Sestupuje z koně s mečem cestu pročistil
A začal k hradu po kmenech stoupat
Neboť nemohl nikoho k sobě přivolat
A že by lidé tam byli
nemohl pozorovat
Protože most byl zdvižen
A hrad zdi silné kolem sebe měl.
A když kníže s námahou do hradu vstoupil
Všechny komnaty prošel
A pak ani jeden člověk shora nebyl
Poklady mnohé a a vína mnohá nad ním byly
Prohlédnuv hrad odkud byl vstoupil tamtéž sestoupil
Potom kníže dal hrad onen pánovi
tomu přimda bylo říkáno
proto tomu hradu přímda řekli
Proč ten hrad v pustině byl postaven
pro co také byl pustý opuštěn
Tak že cesta k němu nebyla přístupná
(vynecháno)
Kronika německá mě poučila
Tuto jsem přečetl že aldemburgenský hrabě
mladý byl
Ten na dvoře císařově nepřetržitě setrvával
A začal dceru císařovu milovat
A ona že když také milovala začala se prohořívat
Ten hrabě ji u otce žádat neměl odvahu
Neboť jí roven nebyl.
A tak láskou byl vysušován
A císařova dcera také přes sebe suchost přivolala
K tomu ho přinutila silná láska
Obsah
25/1–32 (I) 26/30–58 (II) 27/1–34 (IX) 27/35–36, 28/1–26 (X)
29/1–36 (XII) 29/37–44 (XIII) 30/35–44 (XIV) 39/33-41 (VII)
40/1-35 (VIII) 40/36-68 (V) 40/69-103 (VI) 42/1-34 (XI) 44/1–32 (III) 44/33-40, 45/1–22 (IV)