40/36–68 (V) O Oldřichově Přimdě
Originál

že jej nadjide taká vilost,
jěž tako při takých bývá;
neb řiedko kto tajné milosti dobrým uživá.
Ciesařovi své hrabstvo proda.
A když jemu ciesař peněz doda,
jě sě po pustých lesiech túlati
a sličného hradiščě hledati.
Nalez horu, jě sě hradu stavěti.
Postaviv hrad, je (sě) ztravu voziti,
jíž by mohl za sto let žív býti.
Dospěv jím všiem, káza všě dělníky zbíti.
Pak všicku čeled v jeden dóm vlúdi,
zapřěv zežže všěcky lidi.
To učini pro tu radu,
aby žádný nevzvěděl toho hradu.
V tom jest zlú radu jměl,
že nikomému věřiti nesměl.
Po tom ciesařovnu unese
a na svój hrad tajně ji vznese,
na němž jest sám s samú za pět let tajně seděl,
až jeho ižádný člověk nevzvěděl.
Sta sě, že ciesař v Řězně dvorem bieše,
vyjev na lov, sám po lesu blúdieše.
Nevěda, co sobě zdieti,
žádajě, by mohl někde ves uzřieti,
po potoku počě nahoru jíti, až sě jemu uda
pod ten hrad podjěti,
na němž jeho dci s jeho zětem bieše.
Uzřěv, pojěde k mostu spieše.
I počě prositi, by jeho ráčili pustiti.
Neb již tři dni nejedl bieše
a déšč studený naň jdieše.
Latinský překlad

Q(uo)d eum inuasit talis miseria
Que sic circa tales solet e(ss)e
Nam raro quis occulti amoris in bono utitur.
Cesari suum comitatum uendidit
Et qua(m) cito cesar sibi pecunia(m) dedit
Incepit p(er) guastas siluas p(er)ambulare
Et aptum sibi solum ad castru(m) quer(er)e.
Inuento mo(n)te incepit castru(m) edificare
Edificato castro cepit expe(n)sas (con)quir(er)e
Quibus post p(er) centum anno uiuere
P(er)fecto toto cepit om(ne)s op(er)arios occidi
Postea totam familia(m) in una(m) domu(m) i(n)clusit.
Et reclude(n)s igne (con)bussit o(mne)s ho(m)i(n)es
Hoc fecit p(ro)pt(er) illud consilium
Q(uo)d nemo no(n) sciret istud castrum.
(I)n hoc malum consilium habuit
Quod nulli credere no(n) presumpsit
Post hoc cesaris filiam absportauit
Et sup(er) castrum suu(m) occulte ea(m) portauit
Sup(er) quo solus cu(m) sola p(er) qui(n)q(ue) annu(m) resedit.
Q(uo)d eum nullus homo no(n) sciuit.
(C)Ontingit q(uo)d cesar cum sua curia ratispone erat
Egrediens ad uenato(r)em solus per siluam errabat
Nesciens quid sibi ip(s)i facere
Cupiebat q(uo)d posset alicubi uilla(m) uidere
Post riuu(m) incepit sursum (omittitur)
ad castru(m) eq(ui)ta(r)e
Sup(er) quo filia sua cu(m) eius g(e)n(er)o erat
Videns castrum ibat ad ponte(m) citius
Et incepit rogare quod ip(su)m dignarent(ur) intromittere
Nam iam triduo no(n) comederat
Et pluuia frigida sup(er) ip(su)m ibat
Doslovný zpětný překlad

Že ho přepadla taková žalost
Jaká tak kolem takových má ve zvyku být
Neboť zřídka kdo tajné lásky v dobrém užívá.
Císaři své hrabství prodal
A když rychle císař jemu peníze dal
Začal skrz pusté lesy procházet
A vhodnou si zemi k hradu hledat.
Nalez horu začal hrad stavět
Postaviv hrad začal stravu shánět
Kterou po za sto let přežili
Dokončiv všechno vzal všechny dělníky být zabity
Potom všechnu čeleď do jednoho domu zavřel.
A uzavíraje ohněm spálil všechny lidi
To učinil pro onu radu
Že nikdo by neznal ten hrad.
V tom špatnou radu měl
Že nikomu věřit se neodvážil
Po tom císařovu dceru unesl
A na hrad svůj tajně ji přinesl
Na kterém jediný s jedinou po pět let zůstal.
Že ho žádný člověk neznal.
Stalo se že císař se svým dvorem v řezně byl
Vyjeda k lovci sám po lese bloudil
Nevěda co sobě samému dělat
Přál si že by mohl někde obec uvidět
Po potoku začal vzhůru
ke hradu koňmo jet
Na němž dcera jeho s jeho zetěm byla
Vida hrad šel k mostu rychleji
A začal žádat aby ho ráčili vpustit
Neboť již tři dny nebyl jedl
A déšť studený na něj šel
Obsah
25/1–32 (I) 26/30–58 (II) 27/1–34 (IX) 27/35–36, 28/1–26 (X)
29/1–36 (XII) 29/37–44 (XIII) 30/35–44 (XIV) 39/33-41 (VII)
40/1-35 (VIII) 40/36-68 (V) 40/69-103 (VI) 42/1-34 (XI) 44/1–32 (III) 44/33-40, 45/1–22 (IV)