40/69–103 (VI) O Oldřichově Přimdě
Originál

Hostě na hrad pustista
a jakž mohúce najlépe jej uctista.
Neb již vděk člověk přišel,
a protož jeho hrabě uctil.
Neb již pět let člověka neviděla biešta
a noviny ráda vzvěděti chtiešta.
I jěsta sě o ciesařovi tázati,
on jako o jiném o sobě křívě počě otpoviedati.
Neb ciesař, jě dobřě znajě, mluvieše,
jako o ciesařovi nic netbajě,
řka: "Či toho nevieta,
že jest sšel s tohoto světa?"
Ciesařovna otpovědě:
"Ávech, kak to ráda vědě!
Neb toho jemu přěji ráda,
aby sě mému milému nestala váda.
Téhož bych přála všemu rodu mému,
abych tiem učinila mír mému milému."
Otšed ciesař s hradu, na vojnu zapovědě
a kniežatóm svého bezděčného zětě povědě.
S úsilím cěstu k hradu proklestichu
a přěd hradem sě položichu.
Ciesař káza zěti pověděti
řka: "Slušie tobě to věděti,
žet sem jěd chléb tvój.
Ale že jsi ty bezděčný zět mój,
na život ti otpoviedaji
i o dceři nic netbaji."
A když sě hrabí brániti bieše,
čím by sě bránil, nejmějieše.
Neb všecky tětivy zetlely biechu,
a z čeho by jiné učinili, nejmějiechu.
Již hrad na ztracení bieše,
by sě byla nedomyslila spieše
na zábradléch státi
Latinský překlad

(H)ospitem sup(er) castrum intromiserunt
Et p(ro) ut melius poterant ip(su)m honoraueru(n)t
Nam eis ia(m) grat(us) h(om)o uenturus erat
(omittitur)
Et id(e)o quia ho(m)i(n)em diu no(n) uiderant
Et noua libent(er) scire uolebant
Et incep(er)unt de cesare querere
Ip(s)e sicut de alio de se incepit fa(l)so respo(n)d(er)e
(omittitur)
(omittitur)
Dicens nu(m)quid hoc ignoratis
Quia decessit de hoc mundo
(F)Ilia sibi respondit
Eia qualit(er) hoc libent(er) scio
Nam de hoc sibi faueo libent(er)
Ne meo dilecto p(ro)pt(er) eum eueniret malu(m)
De hoc etia(m) fauerem cognat(i)o(n)i toti mee
Ut p(er) hoc facere(m) pacem meo dilecto
(D)Ecedens cesar de castro ad ex(er)citu(m) edixit
Et principib(us) suu(m) uiolentu(m) generu(m) dixit
Cum labore uia(m) ad castru(m) p(ro)puta(ue)ru(n)t
Et ante castrum se cu(m) ex(er)citu posuerunt
(C)Esar mandauit genero dici
Dicens decet te hoc scire
Quod comedi pane(m) tuum
Sed quia tu es uiolent(er) gener meus
Sup(er) uita(m) te diffido
Et de filia nichil non curo
(E)T dum comiti se defendere ui erat
Cum quo se defenderet no(n) habebat
Nam omnes sone putruerant
Et unde alias facerent no(n) h(ab)ebant
(Q)Vando castrum in p(er)ditione erat
Si filia cesaris no(n) excogita(vi)sset citius
Super meniis stare
Doslovný zpětný překlad

Hosta na hrad vpustili
A pro jak lépe mohli jeho uctili
Neboť jim již vděčný člověk jako přicházející byl
(vynecháno)
A proto že člověka dlouho neviděli
A noviny rádi vědět chtěli
A začali od císaře zvídat
On jako o jiném o sobě začal klamně odpovídat
(vynecháno)
(vynecháno)
Řka zda to nevíte
Že odešel z tohoto světa
Dcera si odpověděla
Hej jak to ráda vím
Neboť z toho si přeji ráda
Aby mému milému pro něj nenastalo zlo
Z toho také přála bych příbuzenstvu celému svému
Abych skrz to učinila mír svému milému
Odcházeje císař z hradu k vojsku oznámil
A šlechticům (o) svém vzpurném zeťovi řekl
S námahou cestu k hradu pročistili
A před hradem se s vojskem položili
Císař nařídil zeti být řečeno
Řka sluší ti to vědět
Že snědl jsem chléb tvůj
Ale že ty jsi násilně zeť můj
Nad životem tebe zoufám
A o dceru nic nedbám
A zatímco hraběti se bránit silou bylo
Když čím by se bránil neměl
Neboť všechny tětivy shnily
A odkud jiné by udělali neměli
Když hrad na zhoubu byl
Kdyby dcera císařova nebyla by vymyslela rychleji
Nad hradbami stát
Obsah
25/1–32 (I) 26/30–58 (II) 27/1–34 (IX) 27/35–36, 28/1–26 (X)
29/1–36 (XII) 29/37–44 (XIII) 30/35–44 (XIV) 39/33-41 (VII)
40/1-35 (VIII) 40/36-68 (V) 40/69-103 (VI) 42/1-34 (XI) 44/1–32 (III) 44/33-40, 45/1–22 (IV)