42/1-34 (XI) O sedlčie knieni Božěně

Kněz Oldřich o Postoloprtiech lovieše.
Když skrzě jednu ves jedieše,
uzřě, že sedlská dievka na potocě stáše,
bosa i bez rukávóv rúcho práše.
Ta sedlka krásna velmi bieše
a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše.
Počě sě jejie krásě diviti stojě
a inhed ji za knieni sobě pojě.
Ta knieni šlechetna velmi bieše,
sobě jmě Božěna jmieše.
Páni jemu počěchu z toho za zlé jmieti,
kněz vecě: "Páni, račte slyšěti!
Z chlapóv šlechtici bývají
a šlechtici často chlapy syny jmievají.
Nebo ostaralé střiebro šlechtu činí
a často šlechticě chudoba sprostenstvím viní.
Vyšli smy všichni z otcě jednoho
a ten sě čte šlechticem,
jehož otec jměl střiebra mnoho.
A když jest tak šlechta s chlapstvem smiešena,
budeť Božěna má žena!
Radějí sě chci s šlechetnú sedlkú českú smieti
než králevú německú za ženu jmieti.
Vřet každému srdce po jazyku svému,
a pro to Němkyně méně bude přieti
lidu mému.
Němkyni německú čeled bude jmieti
a německy bude učiti mé děti.
Pro to bude jazyka rozdělenie
a inhed zemi jisté zkaženie.
Páni, neviete dobra svého,
lajíce mi z manželstva mého.
Kde byste řěčníky brali,
když byste přěd kniení stáli?"
Když z Božěny syna jměl,
tomu byl Břěcislav vzděl.

(D)Ux ulricus apud postoloprt uenabat(ur)
Accidit cum p(er) qua(m)da(m) uillam transiret
Vidit q(uod) una uirgo honesta sup(er) riuo stabat
Nudipes et sine manicis uestim(en)ta abluebat
Rustica pulcra ualde erat
Et circa hoc ex toto pudicos mores h(ab)ebat
Incepit eius pulc(ri)tudinem mirari stando
Et statim illa(m) p(ro) ducissa duxit
Illa ducissa uirtuosa erat
Et sibi nomen bosena habebat.
(D)Omini sibi de hoc p(ro) malo ceperunt h(abe)re
Dux dixit d(omi)ni dignemini audire
Ex rusticis spectabiles fiunt
Et spectabiliu(m) filias rustici ducu(n)t
Na(m) p(er)antiquate diuitie nobilitate(m) faciu(n)t
Et sepe nobile de rusticitate paup(er)tas redarguit.
Egressi sum om(ne)s ex p(at)re uno
Et is app(e)llat se nobile(m)
q(ui) habet de arge(n)to m(u)ltu(m)
Ex quo e(st) ita nobilitas cum rusticitate p(er)mixta
Erit idcirco uxor mea bozena
Malo cum boema rustica ridere
Qua(m) filia(m) regis alienigena(m) p(ro) uxore hab(er)e
Bulit cuilibet cor post lingua(m) suam
Et p(ro)pter hoc alienigena minus erit fau(er)e
hominibus meis
Alienigena aliena(m) familia(m) e(r)it h(abe)re
Et instruet teotonice pueros meos
Et ideo erit lingue scisura
Et statim t(er)re certa destructio
D(omi)ni uos nescitis bonum unu(m)
Imp(ro)perantes michi de mat(ri)monio meo
Vbi int(er)pretes acciperetis
Qua(n)do cora(m) teotonica ducissa staretis
(E)T q(ua)n(do) dux de bozena filium h(ab)uit
Hunc brzetzislaum nominauit.
Obsah
25/1–32 (I) 26/30–58 (II) 27/1–34 (IX) 27/35–36, 28/1–26 (X)
29/1–36 (XII) 29/37–44 (XIII) 30/35–44 (XIV) 39/33-41 (VII)
40/1-35 (VIII) 40/36–68 (V) 40/69–103 (VI) 42/1–34 (XI) 44/1–32 (III) 44/33-40, 45/1–22 (IV)