Originál
Kněz Oldřich o Postoloprtiech lovieše.
Když skrzě jednu ves jedieše,
uzřě, že sedlská dievka na potocě stáše,
bosa i bez rukávóv rúcho práše.
Ta sedlka krásna velmi bieše
a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše.
Počě sě jejie krásě diviti stojě
a inhed ji za knieni sobě pojě.
Ta knieni šlechetna velmi bieše,
sobě jmě Božěna jmieše.
Páni jemu počěchu z toho za zlé jmieti,
kněz vecě: "Páni, račte slyšěti!
Z chlapóv šlechtici bývají
a šlechtici často chlapy syny jmievají.
Nebo ostaralé střiebro šlechtu činí
a často šlechticě chudoba sprostenstvím viní.
Vyšli smy všichni z otcě jednoho
a ten sě čte šlechticem,
jehož otec jměl střiebra mnoho.
A když jest tak šlechta s chlapstvem smiešena,
budeť Božěna má žena!
Radějí sě chci s šlechetnú sedlkú českú smieti
než králevú německú za ženu jmieti.
Vřet každému srdce po jazyku svému,
a pro to Němkyně méně bude přieti
lidu mému.
Němkyni německú čeled bude jmieti
a německy bude učiti mé děti.
Pro to bude jazyka rozdělenie
a inhed zemi jisté zkaženie.
Páni, neviete dobra svého,
lajíce mi z manželstva mého.
Kde byste řěčníky brali,
když byste přěd kniení stáli?"
Když z Božěny syna jměl,
tomu byl Břěcislav vzděl.
|
Latinský překlad
(D)Ux ulricus apud postoloprt uenabat(ur)
Accidit cum p(er) qua(m)da(m) uillam transiret
Vidit q(uod) una uirgo honesta sup(er) riuo stabat
Nudipes et sine manicis uestim(en)ta abluebat
Rustica pulcra ualde erat
Et circa hoc ex toto pudicos mores h(ab)ebat
Incepit eius pulc(ri)tudinem mirari stando
Et statim illa(m) p(ro) ducissa duxit
Illa ducissa uirtuosa erat
Et sibi nomen bosena habebat.
(D)Omini sibi de hoc p(ro) malo ceperunt h(abe)re
Dux dixit d(omi)ni dignemini audire
Ex rusticis spectabiles fiunt
Et spectabiliu(m) filias rustici ducu(n)t
Na(m) p(er)antiquate diuitie nobilitate(m) faciu(n)t
Et sepe nobile de rusticitate paup(er)tas redarguit.
Egressi sum om(ne)s ex p(at)re uno
Et is app(e)llat se nobile(m)
q(ui) habet de arge(n)to m(u)ltu(m)
Ex quo e(st) ita nobilitas cum rusticitate p(er)mixta
Erit idcirco uxor mea bozena
Malo cum boema rustica ridere
Qua(m) filia(m) regis alienigena(m) p(ro) uxore hab(er)e
Bulit cuilibet cor post lingua(m) suam
Et p(ro)pter hoc alienigena minus erit fau(er)e
hominibus meis
Alienigena aliena(m) familia(m) e(r)it h(abe)re
Et instruet teotonice pueros meos
Et ideo erit lingue scisura
Et statim t(er)re certa destructio
D(omi)ni uos nescitis bonum unu(m)
Imp(ro)perantes michi de mat(ri)monio meo
Vbi int(er)pretes acciperetis
Qua(n)do cora(m) teotonica ducissa staretis
(E)T q(ua)n(do) dux de bozena filium h(ab)uit
Hunc brzetzislaum nominauit.
|
Doslovný zpětný překlad
Kníže oldřich u postoloprt lovil
Stalo se když skrz jakousi obec projížděl
Uviděl že jedna panna počestná nad potokem stála
Holé nohy a bez rukávů oděvy prala
Venkovanka krásná velmi byla
A kolem toho ze všeho stydlivé mravy měla
Začal se její kráse divit stoje
A hned ji za kněžnu uvedl
Ona kněžna ctnostná byla
A sobě jméno božena měla.
Páni mu z toho za zlé začali mít
Kníže řekl pánové račte šlyšet
Z venkovanů urození se stávají
A urozených dcery venkovani vedou
Neboť starobylé poklady šlechtu dělají
A často šlechtice z prostoty chudoba usvědčuje.
Vyšli jsme všichni z otce jednoho
A ten nazývá se šlechticem
který má ze stříbra mnoho
Z čehož je tak šlechta s prostotou smíchána
Bude proto žena má božena
Raději chci s českou venkovankou se smát
Než dceru krále cizinku za ženu mít
Vře leckomu srdce po jazyku jeho
A pro to cizinka méně bude přát
lidu mému
Cizinka cizí čeleď bude mít
A bude učit německy děti mé
A proto bude jazyka trhlina
A hned zemi jistá zkáza
Pánové vy neznáte dobro jedno
Vytýkajíce mi z manželství mého
Kde tlumočníky byste brali
Když před německou kněžnou byste stáli
A když kníže z boženy syna měl
Toho břetislava nazval.
|