LOMY AMERIKA  - historie

Těžba kamene v lokalitě Amerika má svou dávnou tradici. Již začátkem minulého století se vápenec dobýval v prostoru dnešní "Vápenky" bočním odkryvem skalního ostrohu.
S rozvojem stavebnictví a průmyslu po I. sv. válce stoupla poptávka po kvalitním vápenci. V té době již pravděpodobně existovalo několik mělkých lomů, jako např. "Starý lom u Kozolup", odkud se kámen odvážel povrchovými cestami.
Značné zásoby vápence dovolily větší investiční náklady, jako stavbu železniční vlečky a drtičky na zpracování kamene. Rychlejší zpracování a odvoz vápence a stále rostoucí poptávka si vynutily rychlejší přísun těženého kameniva. Byla proto zřízena důlní železnice. Spojovala drtičku a nákladiště s tehdejším dnem V. Ameriky, Mexika, "Azurového j.", "Zasypaného l." a další tehdy budované lomy.
Současně byly raženy průzkumné štoly - "Štola smrti", "Hlavní štola" a snad i další dnes již zaniklé štoly v místech V. Ameriky.
Poměrně malý stupeň mechanizace si vyžádal zvláštní způsob těžby - pracovalo se současně v několika nezávislých, menších lomech, aby při odstřelu v jednom nebyla přerušena práce v druhých lomech. Tím byla zaručena plynulá dodávka kameniva.
Při těžbě se postupovalo tak, že se do z povrchu vytipované lokality prorazila vodorovná průzkumná štola jako odbočka z již existující
štoly. Tím byla zjištěna kvalita horniny přibližně v celém rozsahu těžby. Současně se začal vytvářet zárodek jámy, který se spojil s průzkumnou štolou - např. "Červený l." a "Černý l.". Štola pak byla upravena jako dopravní, tj. rozšířena, zpevněna a opatřena kolejemi. Pokud by bylo dno první jámy hlouběji než 10m, přistoupilo se ke stavbě šikmé svážné štoly, načež se začalo těžit ve vrchním patře. Po odtěžení patřičného objemu se na dně vybudovala nová jáma spojená buď s dalším patrem svážné št., nebo přímo s dopravní štolou, jak je tomu u "Pustého l." /Pusťák/. Po dosažení úrovně se těžilo plošně. Pozůstatky této těžby jsou např. v "Liščím l.", v jeho východní části. Stejným způsobem se těžilo i v prostoru dnešní "V. Ameriky", kde se původně nacházelo několik, štolou navzájem propojených lomů.
K dopravě kamene se používalo důlních vozíků tažených elektrickou akumulátorovou lokomotivou. Počítáme-li, že se do vozíku vejde okolo 1 kubického metru kamene, muselo "Hlavní štolou" projet k vápence asi 1 milion vozíků. Poslední z nich stojí v okně nad "Azurovým jezírkem"...
K svislé dopravě se používalo buď svážných štol, kde se vozíky tahaly bubnovými navijáky, nebo šikmých či svislých výtahů. V prvních dobách těžby se svážné štoly uplatňovaly jen při zakládání lomů a jedině sv. štola z "Liščího l." k "Hagenovi" se používala k propojení tzv. "Horního patra" s "Hlavní štolou", která je po celé délce vodorovná ve výšce zhruba 375m.n.m., což je také úroveň překladiště a drtičky. Ve stejné rovině je i "Velká galerie" a "Štola smrti".
Postupnou mechanizací těžby se zvýšila její rychlost a nebylo již třeba tolika malých lomů. Začalo se těžit do hloubky a práce se přesunula do "M.Ameriky", "Mexika" a hlavně "Velké Ameriky". V "M.Americe" byla vybudována svislá výtahová šachta nahrazující sváž. štolu v "Andělských schodech", ve "V.Americe" pak soustava svážných štol a šikmých výtahů, jako např. výtah v SV části lomu a svážná štola v SZ části, sahající až k současné vodní hladině. Tehdy byla "V.Amerika" pravděpodobně rozdělena na dvě části dnes již zaniklou šíjí přibližně uprostřed lomu - dnešní konec "Velké galerie".
S rozvojem automobilní dopravy končí éra důlní železnice na Americe. Těžba se přesouvá výhradně do "Velké Ameriky", ve východním konci lomu je vybudován vjezdový tunel a navazující šikmá rampa. Nákladní automobily nepotřebují vodorovné štoly s kolejemi, vozovka se buduje přímo s postupem těžebních prací, odpadá starost o výtahy... Automobily hravě dosáhnou dna lomu, širokým tunelem projíždějí do "Mexika", z Ameriky se stává velkolom, stále hlubší a hlubší.