LOMY AMERIKA - historie
Těžba kamene v lokalitě
Amerika má svou dávnou tradici. Již začátkem minulého století se vápenec
dobýval v prostoru dnešní "Vápenky" bočním odkryvem skalního ostrohu.
-
S rozvojem stavebnictví
a průmyslu po I. sv. válce stoupla poptávka po kvalitním vápenci. V té
době již pravděpodobně existovalo několik mělkých lomů, jako např. "Starý
lom u Kozolup", odkud se kámen odvážel povrchovými cestami.
Značné zásoby vápence
dovolily větší investiční náklady, jako stavbu železniční vlečky a drtičky
na zpracování kamene. Rychlejší zpracování a odvoz vápence a stále rostoucí
poptávka si vynutily rychlejší přísun těženého kameniva. Byla proto zřízena
důlní železnice. Spojovala drtičku a nákladiště
s tehdejším dnem V. Ameriky, Mexika, "Azurového j.", "Zasypaného l." a
další tehdy budované lomy.
Současně byly raženy průzkumné štoly - "Štola
smrti", "Hlavní štola" a snad i další dnes již zaniklé štoly v místech
V. Ameriky.
-
Poměrně malý stupeň
mechanizace si vyžádal zvláštní způsob těžby - pracovalo se současně v
několika nezávislých, menších lomech, aby při odstřelu v jednom nebyla
přerušena práce v druhých lomech. Tím byla zaručena plynulá dodávka kameniva.
Při těžbě se postupovalo
tak, že se do z povrchu vytipované lokality prorazila vodorovná průzkumná
štola jako odbočka z již existující
štoly. Tím byla zjištěna kvalita horniny přibližně
v celém rozsahu těžby. Současně se začal vytvářet zárodek jámy, který se
spojil s průzkumnou štolou - např. "Červený l." a "Černý l.". Štola pak
byla upravena jako dopravní, tj. rozšířena, zpevněna a opatřena kolejemi.
Pokud by bylo dno první jámy hlouběji než 10m, přistoupilo se ke stavbě
šikmé svážné štoly, načež se začalo těžit ve vrchním patře. Po odtěžení
patřičného objemu se na dně vybudovala nová jáma spojená buď s dalším patrem
svážné št., nebo přímo s dopravní štolou, jak je tomu u "Pustého l." /Pusťák/.
Po dosažení úrovně se těžilo plošně. Pozůstatky této těžby jsou např. v
"Liščím l.", v jeho východní části. Stejným způsobem se těžilo i v prostoru
dnešní "V. Ameriky", kde se původně nacházelo několik, štolou navzájem
propojených lomů.
-
K dopravě kamene se
používalo důlních vozíků tažených elektrickou akumulátorovou lokomotivou.
Počítáme-li, že se do vozíku vejde okolo 1 kubického metru kamene, muselo
"Hlavní štolou" projet k vápence asi 1 milion vozíků. Poslední z nich stojí
v okně nad "Azurovým jezírkem"...
K svislé dopravě se
používalo buď svážných štol, kde se vozíky tahaly bubnovými navijáky, nebo
šikmých či svislých výtahů. V prvních dobách těžby se svážné štoly uplatňovaly
jen při zakládání lomů a jedině sv. štola z "Liščího l." k "Hagenovi" se
používala k propojení tzv. "Horního patra" s "Hlavní štolou", která je
po celé délce vodorovná ve výšce zhruba 375m.n.m., což je také úroveň překladiště
a drtičky. Ve stejné rovině je i "Velká galerie" a "Štola smrti".
-
Postupnou mechanizací
těžby se zvýšila její rychlost a nebylo již třeba tolika malých lomů. Začalo
se těžit do hloubky a práce se přesunula do "M.Ameriky", "Mexika" a hlavně
"Velké Ameriky". V "M.Americe" byla vybudována svislá výtahová šachta nahrazující
sváž. štolu v "Andělských schodech", ve "V.Americe" pak soustava svážných
štol a šikmých výtahů, jako např. výtah v SV části lomu a svážná štola
v SZ části, sahající až k současné vodní hladině. Tehdy byla "V.Amerika"
pravděpodobně rozdělena na dvě části dnes již zaniklou šíjí přibližně uprostřed
lomu - dnešní konec "Velké galerie".
S rozvojem automobilní
dopravy končí éra důlní železnice na Americe. Těžba se přesouvá výhradně
do "Velké Ameriky", ve východním konci lomu je vybudován vjezdový tunel
a navazující šikmá rampa. Nákladní automobily nepotřebují vodorovné štoly
s kolejemi, vozovka se buduje přímo s postupem těžebních prací, odpadá
starost o výtahy... Automobily hravě dosáhnou dna lomu, širokým tunelem
projíždějí do "Mexika", z Ameriky se stává velkolom, stále hlubší a hlubší.