Sobota 20. března 1999

• V plánu je proniknout do Severního překopu z Mexičana, tentokrát jsem patřičně vybaven baterkou i oblečením, jenom mám docela strach, sílí ve mně nepříjemný pocit, že se něco stane, doufejme, že skála bude suchá...
• Ranní pohled z okna - pošmourno, mokro. Jde se na to.
• Ve Velké Americe se něco děje, na Červeném slezu dva maníci odvrtávají skálu, vchod do Vodní štoly je vyklizen (žádné zbytky po předchozích obyvatelích), z druhé strany v Mexiku jsou ve vchodu do štoly nová vrata (zatím otevřená), je vidět, že štolou projížděla auta. Že by se přece jenom uvažovalo o obnovení těžby?
• V Mexiku jsou na světlo boží vytáhnuty dvě soupravy vagónů! To by mě zajímalo, kde je měli schované...
• Ze Střelnice se po celý den ozývá rachocení výstřelů, prostě to se nedá srovnávat s minulým víkendem. Ale k vůli tomu jsem nepřišel.
• Ke vstupu do Mexičana (Rytířská štola) někdo přidělal žebřík - lidi díky, už jednou jsem tu spadnul a nechce se mi to opakovat.
• Z okna Mexika je vidět partu lidí, jak se spouští do portálu Gotické chodby, fajn, kdybych spadnul, aspoň je někdo nablízku.
• Přechod z Mexičana ke vchodům do Severního překopu byl naprosto bez problému, čeho jsem se to vlastně bál?
• Mapování situace - k levému vchodu se nedostanu, podle mapy bych tipoval, že je stejně zavalen; prostřední vchod pořád ještě zakrývají masívní vrata; pravá díra, kterou doufám, že se dostanu do vedlejší štoly, se ukázala být (pro mě) dost drsným komínem dolů...
• Dřu záda, ruce i nohy, jen abych se udržel nad propáskou a přesouvám se k druhému komínku (něco jako písmeno V), který by mohl vést zpátky ke štole. No a tam jsem prostě vyměkl - už toho bylo na mě moc. Zase stejnou procedurou zpátky, akorát že nahoru se leze mnohem hůř. Teď by mě zajímalo, jestli se tím komínem dá doopravdy dostat do Severního překopu...
• Vcelku špinavý se vydávám přes vápenku do Hlavní štoly; dveře v Cementových štolách jsou otevřené a vrata do Azurového jezera jsou doopravdy vyhozena ven. Ve štole - jako vždy - potkávám procesí lidí...
• Návštěvní kniha u Hagena zmizela. Asi se brzy začnou skládat účty.
• Pokouším se proniknout Arnovou svážnou štolou ven, dostávám se do docela prostorných (na výšku; na šířku to má tak 20-30cm) míst, která sice taky stoupají, ale tipoval bych spíše nad zavalenou štolou. Je tam dost kluzké bahno a do vrchní části Arnovy štoly jsem se vůbec nedostal. Zato jsem se vrátil pěkně zablácený.
• Vylézám v Supáku a ještě chci prozkoumat Soví Ráj - tentokrát tam nikdo není. Slez do lomu je mnohem jednodušší, než jsem čekal, Aprílová a Velikonoční jeskyně jsou dost malé (oproti Americe II) a hlavně úzké. Navíc Velikonoční jeskyně je plná odpadků.
• V tříšti ledu a vody na Malé Americe peru batoh a boty a přemýšlím, kam bych se ještě vydal...

Sobota 13. března 1999

• Zakázal jsem si chodit do štol. Nefunguje mi baterka a nemám na to vhodné oblečení. Pro jistotu beru s sebou svíčky...
• U Malé Ameriky nikdo není ! V sobotu ráno a za nádherného počasí. Zázraky se dějí. Nábožně vychutnávám nejhezčí chvilky dne.
• Na Malé Americe je pořád ještě led.
• U domků západně od MA objevuji nenápadný vchod pod kořenem stromu. Slézám do něj, prodírám se smetištěm, chodba míří dolů a končí závalem. Čisté oblečení vzalo za své. Svíčku při podobném průzkumu štol vřele nedoporučuju.
• Později zjišťuju, že jsem "objevil" Arnovu svážnou štolu - spojovala Hlavní štolu s venkem (přes Štolu růží).
• Procházím Podkovu, Modlitebnu, Želvu a končím na Liščárně. To je první výprava na Ameriku, kdy ve zdejších lesích nebloudím, dokonce jsem schopen dojít právě k tomu lomu, ke kterému jsem chtěl.
• V Orlím hnízdě někdo zapomněl hambaté obrázky.
• Snídám nad Liščárnou, nálada podobná jako u Malé Ameriky, jen v dálce pořád štěká pes (tak už ho někdo zastřelte).
• V pohodě nacházím Pusťák, za chvíli i Jižní kříž, na dno se neodvažuju slézt, radši půjdu štolou...
• V Pusťáku u vchodu do štoly je varování před ničením netopýrů - beru na vědomí a ve štole si nezpívám, k Jižnímu kříži se mi podařilo trefit hned napodruhé, dno lůmku nic moc, mnohem lepší je kříž s Buddhou na konci štoly.
• Od Pusťáku k Supímu lomu jsem ve štolách jenom jednou špatně zabočil, zjistil jsem to, až když mi začalo téct do bot. Tolik vody v Hlavní chodbě přece nebývalo...
• Od Supáku zas na denní světlo (docházejí svíčky), na Sovím ráji je nějak moc živo - parta slézá stěnu - no nechám si ho na jindy.
• Štola se závalem v Červeném lomu připomíná spíše jeskyňku, kousek dál je Stendhalova svážná štola, vypadá to, že se o ni někdo stará (prkna uvnitř se mi zdají dost nová).
• Černý lůmek bude asi hlubší, než je uváděná úroveň 2. patra. Tipoval bych ho spíše na třetí, s tím, že byl přímo spojen s Hlavní štolou a na ní se někde napojovala svážná štola k Červenému lomu. Stejně by mě zajímalo, proč se obtěžovali s tak malými lomy.
• Šamoťák mě zase okouzlil svojí dokonalostí jámového lomu, můj první lom, který jsem v lokalitě Amerik "objevil", tentokrát přemáhám strach a lezu dolů, není to zas tak strašné, jak to vypadalo. Prolézt závrtem do Vlčí štoly se mi nepodařilo, takže stejnou cestou nahoru.
• Cestou zpět ještě posedím u - už přelidněné - Malé Ameriky, u Azurového jezera zjišťuji, že maras ve svahu je zavezen hlínou a hlavně vrata z levého okna jsou venku - konec podlézání :-(
• Na Mexiku se nějaká parta spouští (pomocí lana!?) z Mexičana, čekám, jestli půjdou i k vratům do Severního překopu, lezou do té díry hned vpravo od vrat a vypadá to, že bude asi zajímavější, než jsem si o ní myslel - zdržují se tam docela dlouho. Že by TOHLE byl vchod do Severního překopu?
• Hádanka : neuvěřitelně zablácený vandrák proplétající se mezi svátečně vystrojenými němčoury jdoucích z Karlštejna, kdo to je ?