Únde tibí laticés calidí, venáeve meántis
Súlphuris, áut viváe, dictú mirábile, cálcis?
Pér terrás Siculumn(e) ignís qui próvocat Áetnam
Íd facit? án Stygií forsán vicínia Dítis
Hás tepefécit aquás? Bajárum líttora cédant
Átqu(e) Anténoreúm prospéctans únda Timávum,
Ét quae cáeruleó consúrgit próxima Rhéno,
Nóbilitáta tuó, sanctíssime Cárole Régum,
Ínteritú. Quantás emíttit in áëra búllas!
Ádspice, quám varié lapidés et mármora píngit,
Pér quaecúnque fluít! vix ípsa colóribus Íris
Cóllucét totidém. Felíx per sécula mána,
Fóns sacer, húmanó generíque salútifer ésto!
Rédde sení validás virés, pavidáeque puéllae
Fórmosám confér faciém! mor{h/b}ísque medére
Ómnibus, ét patriás accédat láetior óras,
Quísquis in hác lymphá fragilés immérserit ártus!
Seculo XV. exeunte cecinit
Bohuslaus L. Ba Lobkowitz.
NA LÁZNĚ KARLA IV.
Prameni, Heliconiad po zásluze oslavení hodný sboru,
odkud tobě [jsou] vody teplé, nebo žíly procházející
síry či živého, k povědění podivné, vápence?
Zda skrze země Sicilana oheň, jenž povzbuzuje Etnu,
to činí? nebo styžského snad sousedství Boháče
tyto ohřálo vody? Baií [lázní] břehy ať ustoupí
i antenorský vyhlížející voda Timavus,
i [voda] která blankytnému povstává nejbližší Rýnu,
proslavená tvým, nejsvětější Karle Králů,
zánikem. Jak veliké vysílá do vzduchu bubliny!
Pohleď, jak pestře kameny a mramory barví,
přes jakékoliv teče! sotva sama barvami Iris
září právě tolik. Šťastný přes věky teč,
prameni posvátný, a lidskému pokolení blahodárný budiž!
Vrať starci mocné síly, a chvějící se dívce
sličnou snes tvář! a nemocem hojit dej (zhoj)
všem, a otcovským ať [ten] blíží se šťastnější krajům,
kdokoliv v této vlnce až chabé ponoří údy!
Století XV. uplývajícího zazpíval
Bohuslav svobodný pán Lobkovic.